Kovy jsou novou ropou – a největší příležitostí k zisku naší generace
Jak ropná krize 70. let ochromila Evropu – a proč se tento scénář dnes opakuje v případě kovů. Stejně jako tehdy bychom i dnes potřebovali IEA, abychom se vyhnuli škodám způsobeným geopolitickou závislostí; stejně jako tehdy mohou i dnes investoři z této situace těžit.
Včera: Když ropa zastavila svět
Na podzim roku 1973 se Evropa náhle zastavila. OPEC omezil těžbu, čerpací stanice zůstaly prázdné, řidiči stáli hodiny ve frontách a továrny musely omezit výrobu. Ropa najednou nebyla samozřejmostí, ale stala se geopolitickou zbraní.
Z této šokové paralýzy vznikla Mezinárodní energetická agentura – společenství, které vytvořilo nouzové rezervy a tím položilo základ pro větší bezpečnost dodávek.
Dnes: Když chybí kovy
O padesát let později je situace až děsivě podobná – jenže tentokrát nejde o ropu, ale o kovy. Gallium, germanium, dysprosium, terbium: nenápadné názvy, ale bez nich dnes nefunguje žádná výroba čipů, žádná větrná turbína, žádný elektromobil ani žádný raketový motor.
Čína ovládá převážnou část těchto surovin – a využívá je, kdykoli se to jeví jako politicky výhodné. Pokud jsou zavedena vývozní omezení, zastaví se nejen jedna továrna, ale hned celý hodnotový řetězec.
Důsledky jsou již patrné. Firmy v panice skupují zbývající zásoby, ceny přes noc prudce stoupají a investice se odkládají, protože nikdo neví, zda bude zítra dodávka ještě zajištěna. Je to stejný scénář jako kdysi v případě ropy – s tím rozdílem, že dnešní průmyslová odvětví jsou na kovech mnohem více závislá, než kdy byla na ropě.
Krize znamená příležitost – zejména pro rychlé zbohatnutí
A přesto tato krize skýtá historickou příležitost. Trhy se surovinami fungují v cyklech. Když jsou ceny nízké, doly se zavírají. Když se těžba propadne, nabídka se sníží a ceny o to více stoupnou.
U kovů trvá tento proces obzvláště dlouho, protože nové doly často potřebují více než jedno desetiletí, než zahájí těžbu. To znamená, že nedostatek přetrvává a ceny dále rostou. Odborníci očekávají nárůst hodnoty až o 900 procent. Pro průmysl to představuje riziko – pro investory však příležitost, jaká se naskytne jen málokdy.
Co musí Evropa nyní udělat
USA si tuto hrozbu uvědomily a v rámci iniciativy „Minerals Security Partnership“ vytvořily první struktury k zajištění svých dodávek. Evropa naopak stále váhá. Stejně jako v 70. letech hrozí, že tento kontinent zůstane závislý na geopolitických mocenských hrách.
To, čím byla tehdy IEA pro ropu, je dnes zapotřebí pro kovy: konsorcium, které buduje zásoby, investuje do dolů a diverzifikuje dodavatelské řetězce.
Historie se opakuje – a odměňuje odvážné!
Situace je jasná: historie se opakuje. Kdo tehdy během ropné krize rozpoznal signály, dokázal i uprostřed největší nejistoty dosáhnout velkých zisků. Dnes stojíme na stejném prahu – jenže tentokrát jde o jinou surovinu.
Kovy jsou novou ropou. A kdo nyní podnikne kroky, zajistí nejen budoucnost Evropy, ale také šanci na nadprůměrný nárůst hodnoty.