Krize surovin a chaos v dodavatelských řetězcích: Jak geopolitické napětí mění světovou ekonomiku

Kromě ropy a plynu zaznamenávají drastický nárůst cen téměř všechny důležité kovy. Ceny surovin se rychle přibližují k rekordním hodnotám z roku 2021 – a téměř žádný průmyslový sektor tomu neunikne. Zásadní roli zde hraje zejména psychologie účastníků trhu: při skutečných nebo očekávaných nedostatcích dochází k řetězové reakci tvořené nejistotou, panickým nákupy a strategickým zadržováním zásob.⠀

Toto chování připomíná takzvanou „krizi toaletního papíru“ během pandemie koronaviru, kdy hromadné nákupy uměle prohloubily nedostatek a vyhnaly ceny do výšin. Podobnou situaci zažíváme dnes na trhu se surovinami: Problémy v dodavatelských řetězcích, vyvolané geopolitickým napětím, podněcují začarovaný kruh spočívající v hromadění zásob a dalším růstu cen. Odborníci odhadují, že až polovina cenových nárůstů po šokových událostech, jako je uzavření Hormuzského průlivu, je způsobena právě touto psychologickou dynamikou.

Zvláště kritická je situace u materiálů, které jsou pro moderní technologie nepostradatelné. Cena lithia v krátké době masivně vzrostla a wolfram zaznamenal extrémní cenové skoky. Zároveň se pod tlak dostávají i dodavatelské řetězce polovodičů, protože kovy jako gallium a indium jsou nezbytné pro vysoce výkonné čipy, senzory a moderní komunikační technologie. Tento vývoj nejenže vyvíjí tlak na elektromobilitu a výrobu polovodičů, ale také nutí průmysl k rychlému strategickému přehodnocení.

Trh se vzácnými zeminami je učebnicovým příkladem toho, jak státy využívají suroviny jako politický nátlakový prostředek – a Čína tuto hru ovládá s velkou důsledností. Před mezinárodními summity vysílá Peking signály o ochotě k dialogu prostřednictvím zdánlivě velkorysých gest v oblasti vývozu – jako je například nedávné uvolnění 60 tun oxidu yttria pro USA.⠀

Čínská vláda však zároveň dále zpřísňuje kontrolu nad vlastním průmyslem vzácných zemin: přísné kvóty, vysoké pokuty a technické kontrolní normy dávají Pekingu dalekosáhlý vliv na výrobu a vývozní toky. Poselství je jasné: Čína rozhoduje o tom, kdy a v jakém množství se bude vyvážet, a jednotlivá povolení využívá takticky k udržení svého vlivu v oblasti surovin.⠀

Západ zároveň prosazuje vlastní iniciativy zaměřené na oddělování – v krátkodobém horizontu však každé nové pravidlo prohlubuje globální nedostatek a zvyšuje konkurenční tlak v boji o dostupné suroviny.⠀

I USA se vydávají rozhodnou cestou: v rámci doktríny „No-China“ bude od roku 2027 zcela zakázáno používání čínských vzácných zemin v americkém zbrojním průmyslu. Toto opatření nutí podniky k zásadním změnám v jejich procesech zásobování a zvyšuje tlak na hledání alternativních zdrojů dodávek i na budování vlastních zpracovatelských kapacit na Západě.⠀

Výsledkem je zostřující se globální konkurence o několik málo volně dostupných strategických surovin, která žene jak ceny, tak bezpečnostní požadavky na nové maximální úrovně.

Souběžně s krizí v oblasti surovin se zostřují geopolitická napětí v indopacifickém regionu. Trvající čínské kroky proti Tchaj-wanu vyvíjejí na celý region obrovský tlak. Využití údajně civilních výzkumných plavidel v cizích vodách je součástí riskantní taktiky využívající šedou zónu.⠀

Takové manévry destabilizují jednu z nejdůležitějších obchodních tras na světě. Drasticky zvyšují rizika pro mezinárodní přepravní trasy a ještě více zhoršují celosvětové problémy s dodavatelskými řetězci.

Současná světová situace vyžaduje radikální změnu uvažování v průmyslu. Princip „Just-in-Time“, který se osvědčoval po celá desetiletí, je stále více nahrazován bezpečnostně orientovaným konceptem „Just-in-Case“.⠀

Podniky si vytvářejí větší zásoby, aby se pojistily proti náhlým otřesům. Takové zásobování sice přináší jistotu, ale vázá obrovský kapitál a dále omezuje dostupnost zboží na trhu. Současně psychologické faktory při každém novém konfliktu ještě více pohánějí cenovou spirálu.

Závislost na jednotlivých zemích a zranitelných dodavatelských řetězcích se musí snížit. Diverzifikace zdrojů dodávek a cílené získávání nových, spolehlivých ložisek surovin již nejsou volitelnou možností, ale strategickou nutností. Pouze důsledným budováním stabilních alternativ můžeme dlouhodobě zajistit bezpečnost našeho průmyslu a připravit se na budoucí geopolitická napětí.