Miliarda eur na zajištění dodávek surovin pro Německo
Rozvojová banka KfW vyčlenila miliardu eur na zajištění dodávek surovin pro Německo. Jeden z nejdůležitějších projektů plánovaných vládní koalicí „Ampel“ pro zajištění dodávek pro německý průmysl se tak nakonec přece jen stane realitou: fond pro suroviny Roberta Habecka. Poté, co loni nebylo možné tyto prostředky z Fondu pro klima a transformaci vyčlenit kvůli rozpočtovým škrtům, může Německo nyní v oblasti odolnosti v oblasti surovin přece jen dohnat své evropské partnery.
Těžba nevyužitých surovin v jiných zemích
Díky vlastnímu kapitálu poskytnutému bankou může Německo v letech 2024 až 2028 podporovat projekty v tuzemsku i v zahraničí, které slouží k těžbě, zpracování a recyklaci surovin kritických pro výrobu. To představuje významný příspěvek k zajištění surovinového zabezpečení našeho průmyslu. Vybudováním vlastních zpracovatelských kapacit v Německu a Evropě lze tak snížit závislost na Číně. Kromě toho existují i další země s atraktivními, dosud nevyužitými ložisky surovin, která by Německo mohlo tímto způsobem začít využívat.
Závislost jako prostředek nátlaku
Od přelomu, který odstartovala ruská invaze na Ukrajinu, je zásobování surovinami hlavním politickým tématem. Firmy stále dostatečně neberou v úvahu riziko náhlého přerušení dodávek. Již se nemohou spoléhat na levné technologické kovy (jako je gallium, indium nebo rhenium) a vzácné zeminy (jako je oxid neodymu, oxid dysprosia nebo oxid gadolinia) z Číny, protože ta by jinak mohla využít závislost Německa jako prostředek nátlaku. Zatímco Francie a Itálie již zřídily fondy ve výši 2 miliard a 1 miliardy eur, v Německu se toho událo relativně málo. Teprve včera Spolkový sněm zamítl návrhy dvou politických stran týkající se zásobování země surovinami.
Německo už brzy nebude na posledním místě?
Spolu s Německem mají nyní tři země EU možnost směřovat k cíli EU, podle něhož by od roku 2030 měly odebírat maximálně 70 procent své roční spotřeby strategicky důležité suroviny z jediné třetí země. Díky svým třem fondům by se tato trojice mohla navíc stát důležitým stavebním kamenem pro často diskutovaný mezinárodní kruh pro suroviny. V rámci něj se chtějí spojit producentské země, jako je Austrálie nebo Kanada, s velkými odběratelskými regiony, jako jsou EU a USA. To skýtá optimistický výhled do budoucnosti, v níž Německo již nebude ekonomickým outsiderem, ale promění se v aktivního „hráče“ při budování dodavatelského řetězce nezávislého na Číně.