Suvverenita v oblasti surovin: USA se dopouštějí loupežného vydírání – jak na to nyní zareaguje Evropa?

Donald Trump již v minulosti dal jasně najevo, že geopolitická podpora není poskytována bez protislužby. To se v současné době odráží ve vydíraném „partnerství“ s Ukrajinou – jehož výsledek je nejistý. Jde přitom o žádané kovy, jako je například skandium, které se na Ukrajině údajně vyskytuje. V centru pozornosti tohoto partnerství jsou i další kritické minerály. Zvláště pozoruhodné je, že řada ukrajinských ložisek surovin, jejichž těžba sahá až do sovětské éry, by bez zahraničních technologií a investic nemohla být vytěžena. Bezpečnostní záruka pro Ukrajinu však stále chybí. Najdou se za těchto okolností inženýři, kteří budou doprovázet budování infrastruktury?

Ukrajina je bohatá na suroviny. Kromě železa, niklu a titanu se v jejím podzemí nacházejí také kovy jako lithium, platina a velmi žádané germanium, klíčová surovina pro moderní technologie. Není divu, že právě tyto poklady patří k předpokládaným ekonomickým příčinám konfliktu s Ruskem. Ačkoli v popředí stojí politické a bezpečnostně-strategické motivy, svou roli by mohla hrát i kontrola nad kritickými surovinami. Politika v oblasti surovin je dnes více než kdy jindy politikou bezpečnosti. A právě zde se projevuje znepokojivá slabost Evropské unie (EU), která se podílí pouze asi 2 % na celosvětových investicích do průzkumu surovin.

USA a Rusko si uvědomují, jakou klíčovou roli tyto suroviny hrají – nejen pro průmyslový pokrok, ale také v oblasti obrany a vojenského vývoje. Evropa naproti tomu sleduje tento vývoj bez plánu, který by bylo možné rychle realizovat a který by se mohl vyrovnat státním investicím a strategickým partnerstvím USA či státem kontrolovaným dodavatelským řetězcům a agresivnímu zajišťování surovin ze strany Číny.

Chybějící evropská strategie není jen projevem nedbalosti v oblasti hospodářské politiky. Má přímé důsledky pro obranyschopnost a hospodářskou stabilitu. Technologie, zbrojní projekty a iniciativy v oblasti udržitelnosti jsou stále více závislé na surovinách, které jsou stejně vzácné jako nepostradatelné. Pokračovat ve spoléhání se výhradně na tržní mechanismy nebo zahraniční dodavatele představuje riziko, které by mohlo Evropu v krizových dobách draho přijít.

„Kovová NATO“, jak je v základních rysech koncipována v rámci Evropské aliance pro suroviny (ERMA) založené v roce 2020, by mohla přispět ke snížení závislosti Evropy na třetích zemích. I když ERMA není obrannou aliancí, jejím cílem je zajistit evropské zásobování kritickými kovy prostřednictvím vlastní těžby, strategických partnerství a technologických inovací. Ale i v této „NATO“ hrají USA důležitou roli a možná se pod současnou Trumpovou administrativou rozpadne ještě dříve, než se vůbec pořádně rozběhne.

Evropa už nesmí stát stranou, zatímco jiné národy si zajišťují klíčové zdroje. Je nejvyšší čas na:

• Evropská strategie v oblasti surovin: systematický plán, který zahrnuje nejen ekonomické, ale i bezpečnostní aspekty.
• Strategické investice do výzkumu, udržitelných technologií a domácí těžby surovin.
• Spolupráce na globální úrovni s cílem zajistit dlouhodobá partnerství v rámci dodavatelských řetězců a zároveň zachovat geopolitickou nezávislost.

Cesta je jasná – Evropa se musí proměnit z pozorovatele v aktivního účastníka. Suverenita v oblasti surovinové politiky je klíčovým prvkem stability, bezpečnosti a prosperity. Pokud nebudeme aktivně jednat, riskujeme, že i v budoucích klíčových otázkách zůstaneme stranou.

Teď je ten správný okamžik, abychom zajistili Evropě místo u jednacího stolu. Nenechme si tuto příležitost ujít.