Svět na křižovatce v oblasti energetického zásobování
Kdokoli v létě 2022 vyšel ven, byl přivítán brutální vlnou veder. S horkým ročním obdobím si vlastně spojujeme koupání v osvěžujícím jezeře nebo opalování na zelené louce. Letos však vysoké teploty proměnily každý pohyb a každý pobyt v přírodě v vyčerpávající námahu. Tyto vysoké teploty nám nejpozději nyní připomněly něco, na co nám klimatizace v příjemně ochlazené kanceláři často nedovolí myslet: na světě je pomalu příliš horko.
Lesní požáry, povodně a stoupající hladina moře nás nutí změnit způsob uvažování. Mluví se o často zmiňované klimatické krizi, která je však ve skutečnosti energetickou krizí. V roce 2022 žije na Zemi odhadem 7,95 miliardy lidí. Podle online platformy Statista se jejich počet od roku 1950 ztrojnásobil. Všichni tito lidé potřebují energii, která se v současné době získává především z uhlí, ropy a zemního plynu. Takhle to dál pokračovat nemůže. Aby se snížil skleníkový efekt způsobený emisemi CO₂, rozhodl se svět proto přejít na obnovitelné zdroje energie. Budoucnost tak leží ve větrné energii, sluneční energii a „zeleném“ vodíku.
Energetická transformace však zároveň znamená i změnu v oblasti surovin. Čas na to se krátí. K přechodu na jiné energetické suroviny nás totiž nutí nejen klimatická změna, ale i závislost Evropy na ruském plynu. Indium, galium a vzácné zeminy, jako je oxid neodymu, stále více nahrazují ropu, plyn a uhlí, protože jsou nezbytné pro výrobu větrných turbín a solárních panelů. Po celém světě se proto přizpůsobuje logistická infrastruktura, aby bylo možné tyto suroviny dovážet do jednotlivých zemí.
Nová britská premiérka tak bude potřebovat plán, jak dosáhnout klimatických cílů pro rok 2050. Britský výbor pro hospodářské záležitosti totiž požaduje urychlení přechodu na obnovitelné zdroje energie a zavedení opatření k posílení dodavatelských řetězců. Nová australská vláda sází na masivní rozvoj obnovitelných zdrojů energie a mohla by se brzy stát důležitým partnerem Evropy v oblasti surovin. A USA se chtějí osamostatnit od Číny, a proto podporují těžbu vzácných zemin na svém území.
A co dělá Německo? Téma „bezpečnosti dodávek“ se mezitím dostalo do povědomí středových občanů. Aby se snížila zranitelnost vůči vydírání ze strany autokraticky vládnoucích zemí, s níž se již během konfliktu na Ukrajině setkali v případě plynu, hodlá vláda diverzifikovat dodavatelské řetězce. Rozšíření těžby v Kanadě a Austrálii však vyžaduje čas. A ačkoli i v samotném Německu existují zásoby germaniu, galia a vzácných zemin, může trvat až 20 let, než nový důl zahájí provoz.
Zatímco zásobníky plynu naplněné z 90 % slibují, že nás bezpečně provedou zimou, u technologických kovů a vzácných zemin je situace zcela odlišná. Zde jsou zásoby naplněny pouze asi z 10 %. Aby se zabránilo skutečné „ledové době“ pro průmysl, uvažuje vláda proto také o státním skladování kovů kritických pro výrobu. To by však s největší pravděpodobností vedlo pouze k tomu, že Čína uvalí zákaz vývozu.
Řešením je proto skladování v soukromém sektoru, jaké v současné době v Německu nabízí několik společností. Progresivní firmy, jako je například Noble BC, nabízejí soukromým investorům nejen bezpečnou a perspektivní investiční příležitost, ale umožňují jim také přispět k zabezpečení dodávek pro místní průmysl.
Cílem všech těchto snah je vytvořit pro naše děti budoucnost, ve které se bude dobře žít. Budoucnost, ve které bude proudit čerstvá voda, budeme dýchat čistý vzduch a v létě se budeme koupat v osvěžujících jezerech, ležet na loukách a vychutnávat si osvěžující nápoje.