Zpráva o trhu za 1. čtvrtletí 2026 – Konec starého řádu – Suroviny jsou součástí bezpečnostní architektury

V rámci programu „Readiness 2030“ plánuje EU uvolnit až 800 miliard eur na obranu a vojenské kapacity.

Geopolitické napětí posledních měsíců změnilo vnímání spolehlivosti v rámci stávajících spojenectví. Zejména stále hůře předvídatelná politika USA vyvolává v Evropě rostoucí potřebu strategické samostatnosti. EU na to reaguje nejen zvýšením výdajů na obranu, ale také jasným zaměřením na zajištění kritických surovin. Do popředí se dostávají nová partnerství, alternativní zdroje dodávek a vlastní kapacity – jako základ pro schopnost jednat v oblasti průmyslu a bezpečnostní politiky.

Venezuela – suroviny, měny a geopolitické zájmy

V lednu 2026 dosáhla geopolitická situace nové úrovně eskalace: USA v rámci bleskové vojenské operace zaútočily na Venezuelu a unesly prezidenta Nicolása Madura. Tento útok znamená více než jen regionální konflikt. Znamená začátek čtvrtletí, v němž se opět ukazuje, jak úzce jsou mezi sebou propojeny suroviny, platební toky a geopolitické zájmy. Někteří ekonomové a geopolitici v této souvislosti poukazují na opakující se vzorce: vždy, když se státy bohaté na suroviny pokoušejí odpoutat se od dolaru jakožto hlavní měny v obchodu s ropou nebo zavést alternativní platební systémy, vznikají napětí, která jsou často doprovázena politickými či vojenskými konflikty.

Tak například Irák v roce 2000 oznámil, že bude v budoucnu obchodovat s ropou v eurech. Také Libye od roku 2009 zvažovala zavedení africké měny kryté zlatem. V posledních letech začala Venezuela ve větší míře obchodovat s ropou v alternativních měnách, zatímco Rusko a Írán využívají alternativní platební systémy a i v Saúdské Arábii nabývají na významu diskuse o vypořádání mimo dolarový systém.

Zároveň zůstává strategická hodnota venezuelských zdrojů klíčová. Venezuela disponuje největšími prokázanými zásobami ropy na světě a pozorovatelé považují ekonomické zájmy – zejména přístup k energii – za důležitý faktor v pozadí tohoto konfliktu.

V této souvislosti někteří pozorovatelé interpretují eskalaci v roce 2026 nejen jako ojedinělou událost, ale jako součást širšího geopolitického napětí. Ústřední otázkou přitom je, jakou roli bude v budoucnu hrát americký dolar v globálním obchodu se surovinami – a jaké zájmy jsou spojeny s jeho stabilitou.
Pro podrobnější analýzu těchto souvislostí odkazujeme na náš článek:

Konec petrodolaru – Proč jsou suroviny nyní skutečnou měnou?

Nová partnerství – přístup k surovinám je organizován strategicky

Navzdory přetrvávajícímu odporu ze strany zemědělského sektoru a jednotlivých členských států Evropská unie nadále prosazuje dohodu s Mercosurem. To, co bylo dlouho považováno za klasický projekt volného obchodu, tak získává nový strategický rozměr.

Pro Evropu už nejde jen o přístup na trh, ale stále více o zajištění přístupu ke klíčovým surovinám. Země jako Brazílie a Argentina disponují významnými ložisky lithia, niobu, grafitu a vzácných zemin – surovin, které jsou nepostradatelné pro elektromobilitu, energetickou infrastrukturu a obranné technologie.
Geopolitická situace tento vývoj ještě více vyostřuje. Kontroly vývozu, obchodní konflikty a silná tržní pozice Číny v oblasti rafinace jasně ukazují, jak zranitelné jsou stávající dodavatelské řetězce. V tomto kontextu nabývají obchodní dohody novou funkci: stávají se nástroji pro zajištění surovin.

Současně s tím Evropa také posiluje bilaterální partnerství se zeměmi bohatými na suroviny. Jednání se státy, jako je Kazachstán, ukazují, že vedle velkých obchodních dohod se stále častěji navazují cílené spolupráce, dochází k transferu technologií a budují se přímé dodavatelské vztahy.
Důraz se tak stále více přesouvá – od čistě obchodních vztahů směrem k zajištění přístupu. Rozhodující není nejlevnější dodavatel, ale spolehlivý přístup ke zdrojům.

Článek o plánované hospodářské spolupráci s Kazachstánem najdete zde.

Strategické rezervy a státní zásahy mění trh

Kritické suroviny se stále více dostávají do centra pozornosti státních strategií. To, co bylo dlouho považováno za záležitost trhu, je dnes cíleně řízeno na politické úrovni.
V USA se tato změna projevuje obzvláště zřetelně. V rámci „Project Vault“ zahájila vláda iniciativu v objemu přibližně 12 miliard amerických dolarů s cílem vytvořit strategické zásoby kritických kovů. Cílem je snížit závislost na externích dodavatelských řetězcích a v případě krize zajistit cílené zásobování průmyslu – podobně jako je tomu u Strategické ropné rezervy v energetickém sektoru.

K tomu byl předložen nadstranický návrh zákona, který počítá s dalšími 2,5 miliardami dolarů na vybudování státem koordinovaných zásob surovin. Stát tak již nevystupuje pouze jako regulátor, ale sám se stává aktivním účastníkem trhu.
Podobnou strategii sleduje i Austrálie. Vláda investuje 1,2 miliardy australských dolarů do národní surovinové rezervy, která cíleně zajišťuje materiály jako gallium, antimon a vzácné zeminy – suroviny, které jsou nepostradatelné pro polovodiče, obranné systémy a energetické technologie. Pozoruhodný je přitom nejen objem těchto programů, ale i jejich charakter: prostřednictvím strategických rezerv, záruk odběru a státem koordinovaných investic se snaží stabilizovat nabídku a v případě krize zajistit přístup k surovinám.

Tento vývoj se jasně projevil i na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2026. Pod názvem „Under Destruction“ popsali přední politici a odborníci světový řád v období přelomu, v němž již nelze bezpečnost považovat za samozřejmost. Evropa na to reaguje větší samostatností, novými aliancemi a cíleným rozšiřováním svých průmyslových a vojenských kapacit.

S surovinami se již neobchoduje výhradně – jsou strategicky zajišťovány. Bezpečnost dodávek se mění z ekonomické otázky na ústřední součást architektury národní bezpečnosti.

Na bezpečnostní konferenci byla přítomna i společnost Noble Group.

Energie, eskalace a kontrola – kdo řídí globální toky surovin

Eskalace konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem upoutává pozornost na jedno z nejcitlivějších úzkých míst globálních dodávek energie: Hormuzský průliv. Tímto průlivem denně prochází přibližně pětina ropy obchodované na celém světě – většina z ní směřuje do Asie, zejména do Číny a Indie.

Současné napětí ukazuje, jak rychle se geopolitické konflikty mohou proměnit v reálná rizika pro zásobování. I krátkodobé výpadky vedou ke zvyšování cen energie, narušují dodavatelské řetězce a zvyšují nejistotu na trzích. Energie se tak opět stává geopolitickým nástrojem nátlaku.

Zároveň tato situace odhaluje strukturální slabost Západu. Strategická rozhodnutí se přijímají stále častěji jednostranně, zatímco jejich ekonomické důsledky se rozkládají po celém světě. Pro Evropu tak vyvstává otázka, do jaké míry jsou stávající partnerství v prostředí rostoucích geopolitických napětí ještě spolehlivá.

Současně se do popředí stále více dostává další aktér: Čína. Zatímco západní státy reagují na krize krátkodobě, Peking sleduje dlouhodobou strategii. Kontrola nad rafinací, strategickými zásobami a průmyslovými kapacitami zajišťuje Číně pozici, z níž může významně ovlivňovat globální vývoj.

Krize v Perském zálivu jasně ukazuje, že bezpečnost dodávek surovin zahrnuje několik úrovní: přístup, politickou kontrolu a fyzické přepravní trasy. Ukazuje však také, že schopnost tyto faktory řídit je rozdělena nerovnoměrně.

Ve světě, kde dochází k narušení energetických toků, k politizaci dodavatelských řetězců a k přehodnocování spojenectví, dochází ke změně mocenských poměrů. Rozhodující již není pouze vojenská síla či ekonomická velikost, ale kontrola nad klíčovými zdroji a systémy, na nichž se obě zakládají.

O tom, v čem se čínská strategie zásadně liší od západní, si můžete přečíst zde.

V prvním čtvrtletí roku 2026 nedošlo ze strany Číny k žádným novým vývozním omezením. Stávající omezení týkající se kritických kovů, jako je gallium a germanium, však zůstala v plné platnosti – a jejich dopad se stále více projevuje.

Místo dalšího zpřísňování se projevuje jiná dynamika: stávající nástroje postačují k cílenému řízení globálních dodavatelských řetězců. Vývozní povolení se udělují selektivně, obchodní toky se přesouvají a jednotlivé odběratelské země získávají dočasně preferenční přístup.

Zároveň se u vzácných zemin rýsuje rozmanitý obraz. Ačkoli objemy vývozu u jednotlivých kovů vzrostly, regulační požadavky zůstávají přísné. U mnoha dodávek je nutné uvést přesné konečné použití – jedná se o zásah, který daleko přesahuje rámec klasických obchodních kontrol.

Z toho vyplývá strukturální problém pro podniky: netýká se to pouze odvětví souvisejících s bezpečností, jako je obranný průmysl nebo výroba polovodičů, ale také subjektů v civilním sektoru. Kdo je závislý na kritických surovinách, musí stále častěji hledat rovnováhu mezi bezpečností dodávek a ochranou vlastních technologií a obchodních tajemství.

Logika trhů se tím zásadně mění. Nejistotu nezpůsobují nová opatření, ale důsledné uplatňování stávajících kontrol a rostoucí provázanost přístupu k surovinám s informačními požadavky.

Čína tím dokazuje, že k ovlivňování nabídky, poptávky a technologické přidané hodnoty nepotřebuje žádné další zásahy. Kontrola nad rafinací, exportními procesy a konečným využitím stačí k účinnému řízení globálních dodavatelských řetězců.

Místo zavádění nových vývozních kontrol zavádí Čína státem řízené cenové indexy pro vzácné zeminy, jako jsou oxid neodymu a oxid praseodymu. Co je na této formalizaci tvorby cen nového, se dočtete zde.

Geopolitický vývoj se stále více odráží v konkrétních projektech. Budování nových dolů a zpracovatelských zařízení se stává klíčovým nástrojem ke snížení závislosti.

Rozvoj nových projektů v oblasti surovin po celém světě nabírá na dynamice – stále však výrazně zaostává za politickými cíli. Zatímco jednotliví aktéři úspěšně rozšiřují těžbu a zpracování surovin, u mnoha projektů se projevuje rostoucí rozpor mezi strategickými ambicemi a skutečnou realizací.

Tuto mezeru by měly zaplnit nové aliance a státní dotační programy. Avšak i projekty, které jsou politickou prioritou, se nadále potýkají s problémy v oblasti povolení, financování a technické složitosti.

Výsledkem je rozporuplný obraz: pokrok nastává tam, kde se spojuje průmyslová poptávka, kapitál a politická podpora. V mnoha případech se však přechod od plánování k výrobě – a tím i budování nezávislých dodavatelských řetězců – zpožďuje.

Stav vybraných projektů v oblasti surovin (1. čtvrtletí 2026)

• ? Lynas (Austrálie / Malajsie) – fungující dodavatelský řetězec mimo Čínu
  → Rozšíření těžby a zpracování, včetně kapacit pro těžké vzácné zeminy
• ? Norra Kärr (Švédsko) – strategicky důležité, ale nejisté
  → Pokrok v povolovacím řízení, avšak technické a regulační překážky
• ? Arafura (Austrálie) – Zpoždění navzdory prioritě
  → konečné investiční rozhodnutí (FID) bylo opět odloženo

Zařazení klíčových projektů

Společnost Lynas hraje klíčovou roli v západní strategii v oblasti surovin. Jako jeden z mála výrobců mimo Čínu se tato společnost zabývá nejen těžbou, ale stále více i zpracováním. S podporou USA se v současné době budují další kapacity, mimo jiné pro těžké vzácné zeminy – což je rozhodující krok ke snížení závislosti na Číně.

Norra Kärr patří k nejvýznamnějším projektům v oblasti vzácných zemin v Evropě – zejména díky svým ložiskům těžkých vzácných zemin, jako jsou dysprosium a terbium. Zároveň tento projekt poukazuje na strukturální výzvy dané lokality: suroviny jsou vázány v eudialytu, jehož zpracování je technicky náročné a dosud bylo ekonomicky ověřeno pouze v omezené míře. K tomu se přidávají zdlouhavá schvalovací řízení a politický odpor, které realizaci projektu zdržují. Norra Kärr tak představuje typický příklad evropské situace: strategicky významná ložiska sice existují, jejich ekonomické využití však zůstává nejisté.

Projekt Arafura jasně ukazuje strukturální obtíže, s nimiž se potýkají i prioritní projekty. Projekt Nolans se připravuje již zhruba dvě desetiletí a byl již podpořen značnými veřejnými prostředky. Přesto bylo konečné rozhodnutí o investici několikrát odloženo – naposledy na první polovinu roku 2026. To ukazuje, že i strategicky klíčové projekty jsou i nadále závislé na rizicích spojených s financováním a realizací.

Zatímco nové těžební projekty trvají roky až desetiletí, část řešení vzniká již v rámci stávajících průmyslových procesů.
Příklad z evropského průmyslu ukazuje, jaký potenciál se zde skrývá:

Skupina BMW Group při výrobě bateriových článků sází na přímou mechanickou recyklaci – a to nejen na konci životnosti produktu, ale již během samotné výroby. Výrobní zbytky a nepoužité bateriové články se mechanicky rozebírají, třídí a přímo se vrací zpět do výroby – bez energeticky náročných chemických procesů a bez nutnosti přepravy přes třetí země.

Tento efekt jde přitom daleko za rámec pouhé efektivity:
Cenné materiály zůstávají v oběhu, klesá poptávka po primárních surovinách, dodavatelské řetězce se zkracují a stávají se lépe plánovatelnými – a závislost na externích subjektech se měřitelně snižuje.

Recyklace se tak stává strategickým nástrojem pro zajištění surovin. Ne jako náhrada za nové projekty – ale jako jeden z mála nástrojů, který může přinést výsledky v krátkodobém horizontu.

Právě v Evropě nabývá tento přístup na významu: zatímco projekty těžby nerostných surovin často ztroskotávají na povoleních, financování nebo infrastruktuře, recyklaci lze přímo integrovat do stávajících průmyslových procesů.

Nezávislost začíná nejen v těžbě, ale i ve samotné výrobě.

Inovační novinky

Technologické průlomy stále více mění poptávku po klíčových surovinách. Nové aplikace nevznikají izolovaně, ale vycházejí z vysoce specializovaných materiálů, které se používají ve stále složitějších systémech. Zejména v oblastech energetiky, robotiky a polovodičů je patrné, jak úzce spolu souvisí inovace a poptávka po surovinách.

Nový výzkum v oblasti kvantových materiálů ukazuje, že v budoucnu již nebude nutné přenášet energii výhradně prostřednictvím fyzických vedení. První prototypy umožňují přenos energie pomocí světla a mohly by tak zásadně změnit koncepci skladování energie.

• Využití india ve fotonických a kvantových systémech

Nový přístup v oblasti pohonných technologií využívá kapalné gallium namísto tuhých mechanických součástí. Elektrická pole uvádějí kov do pohybu, což umožňuje vytvářet flexibilní a kompaktní pohonných systémy.

• Klíčová technologie pro měkkou robotiku, lékařskou techniku a miniaturizaci

Moderní tandemové solární články kombinují několik polovodičových vrstev, aby efektivně využívaly různé spektrální oblasti světla. Účinnost přesahující 34 % dokládá potenciál této technologie.

• Využití germania, galia a india ve vysoce výkonných článcích

Rostoucí poptávka po klíčových surovinách je stále více poháněna strukturálně rostoucími trhy. Na rozdíl od krátkodobých špiček v poptávce vychází tento vývoj z dlouhodobých technologických trendů, které po celá léta generují stabilní poptávku.

To je obzvláště patrné ve dvou oblastech: v globálním kosmickém průmyslu a v rámci energetické transformace. Oba tyto sektory rostou nezávisle na konjunkturních výkyvech a vyžadují celou řadu specializovaných kovů, které lze nahradit jen v omezené míře.

V oblasti satelitní technologie vede rostoucí význam komunikace, pozorování Země a aplikací souvisejících s bezpečností k neustálému rozšiřování infrastruktury na oběžné dráze. Současně s tím globální rozvoj obnovitelných zdrojů energie – zejména fotovoltaiky – dále zvyšuje poptávku po vysoce výkonných materiálech.
Společným rysem těchto trhů je, že nejen rostou, ale zároveň zvyšují technologickou složitost. S tím roste i závislost na kritických surovinách v rámci celého hodnotového řetězce.

Prognóza CAGR (satelity a solární energie)

• Satelitní pohonné systémy:
• Objem trhu vzroste z 11,05 mld. USD (2024) na 23,24 mld. USD (2030)
• CAGR: 13,6 % (2025–2030)
• Fotovoltaika (celosvětově):
• instalovaný výkon z přibližně 1,6 TW (2023) na více než 5 TW (2030)
• CAGR: ~18 % (2023–2030)
• Roční nárůst kapacity přesahuje 500 GW
• rostoucí poptávka po galiu, germaniu a indiu

První čtvrtletí roku 2026 představuje jasný zlom: suroviny již nejsou klasickým trhem, ale strategickým nástrojem geopolitické moci.

Vývoj v posledních měsících ukazuje, jak úzce spolu souvisí přístup k surovinám, technologický rozvoj a zájmy v oblasti bezpečnostní politiky. Státy budují strategické rezervy, cíleně si zajišťují dodavatelské řetězce a stále více přesouvají ekonomická rozhodnutí do geopolitické sféry.

Zároveň se díky novým technologiím dále zvyšuje strukturální poptávka. Inovace, energetická transformace a digitalizace zvyšují závislost právě na těch surovinách, jejichž dodávky lze politicky regulovat.

Tím se zásadně mění logika trhů:
O konkurenceschopnosti již nerozhoduje cena, ale zajištěný přístup.

Pro Evropu z toho vyplývá dvojí výzva. Vedle rozšiřování vojenských kapacit se zajištění dodavatelských řetězců surovin stává předpokladem pro průmyslovou a strategickou schopnost jednat. Rozhodující význam mají v tomto ohledu nová partnerství, vlastní projekty a technologické kompetence v rámci celého hodnotového řetězce.

Suroviny se tak ve světě rostoucí nejistoty stále více stávají geopolitickým zajištěním.
Přístup znamená moc.

• ? Strategicky zajistit přístup – nejde jen o nákupy
• Dlouhodobá partnerství, přímé podíly a zajištěné dodavatelské smlouvy nabývají na významu
• ? Uvažovat o dodavatelských řetězcích komplexně
• Rozhodující není pouze přístup k surovinám, ale také kontrola nad zpracováním (midstream), použitím (endstream) a know-how.
• ? Systematicky začlenit recyklaci
• Využít sekundární suroviny jako krátkodobě účinný nástroj ke snížení vnější závislosti
• ? Aktivně prosazovat diverzifikaci
• vybudovat alternativní zdroje dodávek mimo Čínu – i za cenu vyšších nákladů
• ? Největším rizikem zůstává koncentrace v rafinérii
• Klíčové fáze zpracování se i nadále soustřeďují převážně v Číně

Zatímco státy budují strategické zásoby a podniky zajišťují své dodavatelské řetězce, objevují se i na kapitálovém trhu nové přístupy, které mají umožnit přístup ke klíčovým surovinám.

Společnost Seltene Erden AG si klade za cíl cíleně nakupovat kovy zásadní pro výrobu a budovat strategické zásoby v Německu. Zásoby jsou fyzicky skladovány, plně pojištěny a jejich uskladnění je transparentně a s ochranou proti padělání dokumentováno na veřejném blockchainu.

Tím se poprvé otevírá možnost přímo se podílet na vývoji cen strategických surovin prostřednictvím klasických nástrojů kapitálového trhu – a zároveň přispět k zabezpečení dodávek v Evropě.

Tento přístup ukazuje, že suroviny již nejsou pouze tématem pro průmysl a politiku – ale stále více se stávají samostatnou třídou aktiv se strategickým významem.

Suroviny již nejsou pouhým zbožím – jsou strategií
Andreas Kroll

Svět je pod tlakem – a trhy se surovinami na to okamžitě reagují. Konflikty na Blízkém východě, napětí kolem Venezuely a stále nestabilnější geopolitická situace ženou ceny energií a kovů nahoru. Kdo však věří, že se již jedná o vrchol, podceňuje dynamiku vývoje. Jak zdůrazňuje i Charles-Edouard Bilbault ze společnosti Rothschild & Co Asset Management: „Jsme teprve na začátku nového cyklu komodit.“

Tento trend je poháněn třemi strukturálními silami:
Za prvé energetická transformace – elektromobily, rozšiřování rozvodné sítě a obnovitelné zdroje energie mnohonásobně zvyšují poptávku po kovech.
Za druhé nové technologie – datová centra, umělá inteligence a elektrifikace dále zvyšují poptávku.
A za třetí deglobalizace – dodavatelské řetězce se již neřeší pouze z ekonomického, ale i z politického hlediska.
Pozornost se tak nevyhnutelně upírá na Čínu.
Skutečná moc totiž nespočívá v přístupu k surovinám, ale v jejich zpracování. A právě v této oblasti si Čína během desetiletí vybudovala dominantní postavení. Více než polovina celosvětové rafinace, u kritických materiálů částečně až 80 procent, je v čínských rukou.
Úplný zastavení vývozu vzácných zemin by v nejkratším čase zasáhlo průmyslovou základnu Západu. Žádné čipy, žádná špičková technologie, žádné moderní obranné systémy.
Čína se tak fakticky stala klíčovým hráčem v globálním systému surovin.
Evropa naopak zaostává.
Ne proto, že by neměla zdroje – ale proto, že jí chybí průmyslová infrastruktura.
A zároveň se její nejdůležitější partner stává stále nepředvídatelnějším.
USA pod vedením Trumpa jednají stále více jednostranně, přijímají rozhodnutí na vlastní pěst a poté očekávají jednotu. Pro Evropu to znamená: Musíme se diverzifikovat a budovat nová partnerství.
Průmysl si tuto realitu uvědomil již dávno.
Nejpozději od zavedení vývozních kontrol v loňském roce je jasné: „Just in time“ již nefunguje. Podniky již nehledají nejlepší cenu – hledají bezpečnost dodávek.
V tomto kontextu vznikají nové modely.
Společnost Noble Elements poprvé přistoupila k cílenému zapůjčování fyzických surovin průmyslu. Cílem je překlenout krátkodobé nedostatky a umožnit podnikům opět fungovat.
Jednotlivé iniciativy však nestačí.
Na politické úrovni se objevují první správné kroky – například zákon o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act) nebo iniciativa „Readiness 2030“.
Chybí však důsledně realizovaná a koordinovaná strategie v oblasti surovin.

Co se teď musí stát:

• Sdružování průmyslových potřeb → Jedině velké objemy odběru zajišťují vyjednávací sílu
• Minimální ceny a jistota státních výpočtů → Ne za účelem narušení trhu, ale jako základ pro investice
• Míra diverzifikace mimo Čínu → důsledně ji zavádět podle vzoru jiných průmyslových zemí
• Rychlejší rozvoj mezinárodních partnerství → O projektech v Africe, Austrálii nebo Střední Asii se rozhoduje právě teď – ne až za pět let, protože nakonec jde o víc než jen o suroviny.

Nakonec totiž jde o víc než jen o suroviny.
Bez bezpečných a diverzifikovaných dodavatelských řetězců přichází Evropa nejen o suroviny, ale také o průmyslovou přidanou hodnotu, pracovní místa a technologickou suverenitu.